kadak
*new*
27.02.2009 12:43:19 ( 26752 )
Psáno v Benátkách nad Jizerou ve strašlivé zimě kotelny firmy Sumikei CZ:
Moje služební cesta začala minulý týden v pátek. Zatímco většina mých přátel, známých neznámých, mužů, něčích matek, synů i dcer pomalu končila se svými pracovními týdny já s kolegou vyrážel do českých Benátek. Tyhle víkendové akce nesnáším.
Po příjezdu do Benátek, před ubytováním jsme se zajeli podívat na místo činu. Potkali jsme se ze zástupcem investora, vedoucím údržby, mladým progresivním chlapem, který nám umožnil přístup do celého areálu firmy. Opakovaně zdůraznil, že o víkendu slaví matčiny padesátiny. Pro nás to znamenalo, že jsme jej měli volat jen v případě naprosto nezbytně nutném. Ještě v pátek večer při jídle jsme obdrželi nečekaný telefonát od spolupracující firmy, že se jim na D1 u Prahy rozsypalo auto. Tím pádem kolega dopil, dojedl zaplatil a vyrazil do Prahy pro kolegy ze spřátelené vzduchařské firmy. Přivezl tři chlapy. Vedoucího Laďu, šéfmontéra Zdenu a ťulpase Dušana.
S Laďou se známe již nějaký ten rok, ale doposud jsme si stále vykali a v poslední době i oboustranně inženýrovali. Laďa nedělá šéfa na place zas tak moc dlouho. Před třemi lety jsem se s Laďou potkal poprvé ve Cvikově. Laďa hovořil spisovně a používal samá cizí slova a sofistikovaná přirovnání, rozvité věty. Po třech letech práce stavbyvedoucího Laďu už jenom všechno sere, všichni jsou čuráci a kdo není, je piča a vůbec! Palte s tím do hajzlu! Večer jsme si potykali.
Se Zdenou sem se přet tím nikdy neviděl. Je to obrovský chlap. Dle mého úsudku má nejméně dvě stě šedesát tři centimetrů a dlaně jako vojenské lopatky na zákopy. Zdena měl oblečené největší montérky, které se dělají. Přesto mu čouhalo půl lýtek. Mezi černou prestižkou a koncem montérek byly vidět kárované podkolenky. Zdena pozdravil mého šéfa a mi řekl nazdar. Řekl sem mu taky nazdar. Takže jsme si potykali.
Ťulpas Dušan. Ihned po příjezdu jsem jako znalý situace proškolil manšaft. Ukázal jsem jim postupně: Zde se nikdo nesmí ani podívat, zde se smí jen s helmou, zde se může jíst, zde ne. Zde se chodí umýt ruce, tady na záchod. Takhle se otevírají dveře, tady se zapíná ventilátor. Jo a kuři se za rohem. Ťulpas Dušan se tvářil, že není problém. Na mou výzvu zda něčemu nerozumí opakovaně prohlásil, že mu je všechno na světe zcela jasné. Vzápětí se pokusil otevírající se roletové dveře havarijním zastavit stop tlačítkem hlavního kotle kotelny pro celou fabriku. Dveře se mu zastavit nepodařilo. Kotel ano. Rozhoukala se siréna, rozblikal maják a chudák šéf údržby vyrazil ze 100km vzdálené oslavy narozenin jeho matky nahodit kotel. Byli jsme náležitě pojebáni. Stáhnul jsem ocas a po kolenou plazíc jsem chrlil jednu omluvu za druhou. Hlavní údržbář byl shovívavý. Odpustil nám, nastartoval auto vyrazil zpět na oslavu narozenin své matky. Daleko nedojel. Ťulpas Dušan neváhal a šel si prohlédnout z blízka ?coating line?, lakovací linku. Překročil žlutou čáru na které bylo napsáno dvacetipěti centimetrovým černým písmem kontrastně ?nevstupovat?! Tímto činem přerušil IR paprsek bezpečnostního čidla a linka se zastavila. Začal jsem na něj řvát, ať vypadne, načež Ťulpas Dušan začal divoce mávat rukama, že on nic nedělá. Tím samozřejmě opakovaně přerušoval IR paprsek čidla. Linka se zastavovala a rozjížděla až se nakonec zastavila úplně. Nazval jsem jej velmi vulgárně mužským přirozením a protože vy kokote zní divně, také jsme si potykali.
Tím končí výčet polohumorných situací, které se tu odehrály. Dále jen pot, krev, skřípění zubů a zase pot. Jen včera jako bonus se Polákům podařilo spustit požární alarm, ale to už opravdu žádná sranda nebyla. Ať už jsem doma!
